„Vy je máte vycepovaný,“ hodnotí paní správcová na pražské ubytovně naše studenty, když nás vyprovází po čtyřech dnech pobytu domů. „Byli jste vnímaví posluchači,“ loučí se s námi průvodce v Břevnovském klášteře. „Hodně toho umíte. To všechno jste se učili?“ chválí naše studenty průvodkyně expozicí českého baroka ve Schwarzenberském paláci.
Je řeč o exkurzích do Prahy. Když dostaly školy možnost vytvořit svůj vlastní tzv. Školní vzdělávací program (ŠVP), zapracovali jsme do něj čtyřdenní kulturně-historické exkurze do našeho hlavního města. Organizujeme je sice už 25 let, ale v minulosti neměly tak oficiální a systematickou podobu. Odjíždíme na dva školní dny a přidáme víkend. V osmiletém programu se vydává do víru velkoměsta kvarta, kvinta a septima, ve čtyřletém programu 2. a 3. ročník.
V Praze už nás znají. Na ubytovnu – do Domu dětí a mládeže na Pankrác – jezdíme jako domů. V galeriích, v muzeích a v divadlech nám vycházejí vstříc – často si objednáváme konkrétní průvodce, z nichž se stali naši dobří známí. A oni vědí, že když přijedou studenti z jaroměřského gymnázia, budou mít kultivované posluchače a diváky. Teď se chlubím, ale ono je to opravdu tak. Jistěže nejsou všichni naši žáci beránci, ale ve srovnání s různými (nejen) mládežnickými skupinami turistů jsou naši studenti slušní, příjemní a odborně připravení.
Letos v dubnu, květnu a červnu absolvovalo exkurzi do Prahy šest tříd. Organizují je všechny mé kolegyně „češtinářky“ a do Prahy je pak většinou doprovází třídní učitel příslušné třídy. Po letitých zkušenostech jsme se, myslím, dopracovali k optimální podobě exkurzí. Studenti jsou systematicky seznamováni s uměleckými styly v architektuře, malířství a sochařství – chronologicky od románského a gotického stylu přes renesanci, baroko a klasicismus k romantismu, přes pseudostyly k modernímu umění. Studenti získají orientaci v centrálních pražských čtvrtích, seznamují se s místy spjatými se vzdálenou i nedávnou minulostí národa. Večery patří divadelním představením. Náš student oktávy má zkušenost až s deseti pražskými divadly – velkými kamennými i malými avantgardními scénami. Žádná tzv. „školní“ představení, ale večerní – s „normálními“ dospělými diváky, s pravou atmosférou a příslušným chováním. Myslím si, že to všechno má smysl a silný „výchovný“ vliv.
A teď několik konkrétních dojmů.
Nelze podceňovat zážitek mladších žáků z Prahy jako takové. Někteří jedou do hlavního města poprvé, jiní vyjeli občas s rodiči za nákupy a skončili někde v nákupních centrech na Černém mostě. Mnozí poprvé zažívají davy lidí v ulicích, všude skupiny turistů z celého světa, babylon jazyků, spleť koridorů v metru, rychlé a dlouhé eskalátory, vyhlídky z věží či z návrší na celé (relativně) obrovské město, nádherné večerní osvětlení památek. Někdy je až dojemné vnímat, jaké emoce prožívají naši mladí svěřenci, jak se učí samostatnosti a jak jsou pyšní, že za dva dny už se v metru nebojí přestupovat, že se umějí zorientovat a vyznají se.
Musím se přiznat, že mě letos překvapilo, jak studenty kvinty a sexty zaujala návštěva památníku na Vítkově, tedy především stálá výstava věnovaná československé státnosti. Prostor je rozdělen na sektory věnované událostem v roce 1918, dále v roce 1938 (také 1939 a 1942 – atentát), v roce 1948, 1968 a 1989. Ohromný zájem studentů o novodobé dějiny naší země je potěšující. V dalším prostoru právě otevřeli novou výstavu o Protektorátu Čechy a Morava a studenti litovali, že nemáme vzhledem k dalšímu naplánovanému programu více času na její prohlídku.
Velmi silné emoce vzbuzuje rovněž návštěva kostela Cyrila a Metoděje v Resslově ulici s památníkem na operaci Anthropoid, tedy na atentát na Heydricha. Návštěvníci nejprve zhlédnou asi půlhodinový film – zdařilou kombinaci dokumentu a rekonstrukce – a poté vstoupí s průvodkyní do krypty a také do kostela, do míst úkrytu a posledního boje Gabčíka, Kubiše a dalších pěti mladých vojáků.
K nezapomenutelným zážitkům patří tradičně exkurze do divadla Na Zábradlí, kde nás pravidelně provází ochotná paní ředitelka Doubravka Svobodová. Její výklad o historii domu, o vzniku „malých scén“, o zákulisí divadla je poučný i veselý a vtipný. Projdeme divadlem od sklepa přes jeviště, šatny, maskérny, dílny, kde vyrábějí kostýmy a paruky, až do provaziště. Seznamujeme se s prací dramaturga, s různými možnostmi režijního pojetí téže scény, což si studenti pod vedením paní ředitelky prakticky zkusí. Myslím, že se nám daří pěstovat vztah k divadlu. Letos zaujala např. Kytice v Semaforu pod vedením obdivuhodného Jiřího Suchého, Mefisto s Jiřím Langmajerem v divadle Pod Palmovkou, všechno v divadle Ungelt, které prostě nezklame, Nabucco v Opeře, Želary v Rokoku a další.
O podrobné prohlídce Hradu, o toulkách po všech chrámech, klášterech a radnicích Starého a Nového Města, o Vyšehradu a o Židovském Městě ani nemluvím – to je prostě samozřejmost. Ale občas obohatíme exkurzi o aktuální výstavu. Letos to byla výstava současného mladého výtvarníka Krištofa Kintery v Městské knihovně. Po šokujícím vstupu jsme se pomalu začínali orientovat a snažili se chápat. Kintera představil svůj tvrdý, kritický, recesní pohled na naše současné žití. Po návštěvě galerie se „seriózními obrazy“ to byl dokonalý kontrast a šok. Studenti nikdy nic podobného neviděli a byli překvapeni, co je také moderní umění. Začali přemýšlet a hledat smysl a výklad vystavených artefaktů.
A aby té kultury nebylo příliš, obohatíme někdy program i přírodními či technickými vědami. Letos navštívila třída 2. A výstavu Human Body na Výstavišti a septima zase zavítala do Ústavu pro výzkum atomové energie v Řeži u Prahy.
Ideální rozloučení s Prahou je Petřín. Potěšíme se pohledem z výšky na naše hlavní město a seběhneme dolů. Cestou pozdravíme Karla Hynka Máchu a spolu s ním pozorujeme, jak „po modrém blankytu bělavé páry hynou“. A pak už na nádraží pro zavazadla a domů. Jen kvinta si letos zpestřila závěr své exkurze setkáním se skupinkou amerických rentiérů, kteří se toužili dostat na Staroměstské náměstí. A tak jsme je vzali s sebou, vozili jsme je metrem a pěkně jsme si pokonverzovali. Byli z Filadelfie, cestovali po naší republice, právě přijeli z jižní Moravy, kde jim výrazně chutnalo víno, a teď přijeli do Prahy podívat se na mezinárodní maraton a pak samozřejmě na památky. Byli velmi společenští, mile překvapeni naší ochotou doprovodit je a říkali, že naši studenti jsou „wonderful“.
Tak a to už je všechno.
Jitka Trefilová, učitelka na gymnáziu
