Dny se krátí, sluníčko slábne, listí se barví a vlaštovky se chystají k odletu. Ano, budeme se zase učit. Nablýskané chodby podél stejně čisťounkých pustých tříd, krásné, ale trochu smutné, přímo vyzývají, aby byly zase pošlapány, poznamenány prachem, blátem a drobečky ze svačin.

Už jsme zase tady. Pan školník hlídá, jestli se žáci přezouvají, uklízečky se zlobí, že si neuklízejí v lavicích, učitelé se vrhli na studentstvo plni elánu a studentstvo doufá, že se brzy unaví. Jsme tady a těšíme se na (spolu)žáky, kolegy, na exkurze a zájezdy i na nové poznatky. Ale ano, i na studium. Vždyť „je to dobrodružství jako na moři, uzavírati se v laboratoři“, jak kdesi napsal Vítězslav Nezval. Takže: „Dokud žijem, carpe diem!“ To zase řekl římský básník Horatius, tedy tu latinskou část, která znamená „využij dne“.

Psáno 1. září 2013

Jitka Trefilová za sebe a za komunitu na gymnáziu

P.S.

Někteří se mi smějí, že až tohle k 1. říjnu vyjde, budou se mnozí těšit tak akorát na nejbližší prázdniny. Ale já si stejně myslím, že jen z recese.