Dnešní doba je velmi uspěchaná.  Neustále jsme na trase. Už spolu netrávíme volný čas, jsme totiž „on-line“. Neznáme své sousedy.  Nezdravíme se. Nezajímáme se o druhé… Někdy to vypadá, že v naší rychlé době není místo pro solidaritu, ale není tomu tak, milí čtenáři! Jsem potěšena, že se s vámi mohu podělit o zážitky studentů Gymnázia a Střední odborné školy Jaroměř.

Většinou vám přináším zprávy o putování za živou vodou (whisky) nebo králem Artušem, ale tentokrát bude řeč o solidaritě.

Studenti gymnázia se tyto prázdniny rozhodli zdokonalit v anglickém jazyce a přitom se stát dobrovolnými pomocníky postižených lidí.  A tak jsem je v deštivém červenci doprovodila do centra pro postižené lidi Vitalise v Londýně. Klienti sem jezdí většinou na týdenní pobyt, jejich rodina prozatím načerpá energii a poté se opět všichni těší ze společného soužití.

Tým pracovníků tvoří ošetřovatelé, zdravotní sestry, řidiči, ale hlavně dobrovolníci. Ti pocházejí z celého světa. Dobrovolník si na své náklady zakoupí lístek či letenku a přijede do Centra. Zde se ubytuje a je mu přidělen jeden pacient. Dobrovolník se stává průvodcem svého klienta na celý týden. Ráno ho budí, pomáhá mu s hygienou, čte mu noviny, doprovází ho na výlety…. Ukládá ho ke spánku. Většina klientů je ale na invalidním vozíku, někteří mají poruchu řeči. S tím vším se naši studenti s úspěchem poprali.   Neodvezli si kapsy plné peněz, protože dobrovolník pracuje zdarma, ale dobrý pocit, že někomu zpříjemnili několik dnů a že dokázali porozumět i lidem s poruchou řeči.

Je známo, že pokud porozumíte lidem s handicapem, nezaskočí vás v životě žádná zkouška.

PhDr. Irena Bartošová