V listopadu vyjelo dvaasedmdesát studentů našeho gymnázia (ve dvou „turnusech“) do Anglie – v rámci evropského projektu VÝZVA 56 – Zahraniční jazykově vzdělávací pobyty pro žáky. Jedná se o velkoryse pojatou akci, která stojí studenty jen kapesné. Doprava, ubytování se stravou a vstupné do navštívených objektů je hrazeno z evropských fondů. „Účastníci zájezdu“ se pocvičí v angličtině a uvidí kus světa.
Jak tedy konkrétně vypadal celý týden? Posbírala jsem zážitky, zkušenosti a dojmy od několika studentů i od pedagogického doprovodu a dovolila jsem si poskládat z nich následující zprávu. Nejprve je nutno přežít dlouhou cestu plným autobusem přes půl Evropy do francouzského Calais. Trvá to prakticky celý den. V noci se studenti přepravili lodí do Doveru. Plavba trvá asi hodinu a půl. Byla tma a mlha, a tak vidět nebylo bohužel nic. Brzy ráno pak studenti přejeli svým autobusem do Londýna, kde strávili celý první den. Navštívili obvyklé turistické cíle – náměstí, muzea, chrámy. Zajímavý úkaz, jaký nelze spatřit kdykoli, zaznamenali u Westminsterského opatství. Britové totiž intenzivně oslavují Den veteránů – 11. listopadu s úctou vzpomínají na padlé hrdiny v první a druhé válce i v novodobých konfliktech. U opatství právě instalovali stovky bílých křížů a na nich rudý makový květ – symbol krve prolité na válečných polích, která tou barvou evokovala kvetoucí pole maková. Červeným květem máku si v těch dnech lidé v Anglii zdobí svá auta nebo oděv. Když konečně ustoupila ranní londýnská mlha, zakončili studenti náročný den na moderní městské atrakci London Eye (oko), tedy na ohromném kole. Výhled na večerní, rozsvícený Londýn byl odměnou za námahu ze dvou minulých dnů.
Poté se konečně jeli ubytovat. Studenti byli umístěni po dvou až čtyřech v rodinách ve městě Worthing – jižně od Londýna, na pobřeží. Studentka Tereza říká, že měla štěstí, že členové „její“ rodiny byli obzvláště milí a povídali si se svými „hosty“ o všem možném. Snídaně (cereálie, tousty) a večeře (typická je prý ryba v těstíčku – fish and chips) probíhaly „doma“ a na celý den dostávali studenti „krabičku“ s jídlem. Dopoledne pak chodili do školy (pro cizince). Byli rozděleni do skupin asi po patnácti osobách. Tereza vzpomíná, že jejich učitel, asi padesátiletý pán, byl milý a vtipný. Konverzovali o Londýně a o celé Británii, o jídle a školství a o rozdílech mezi českými a britskými zvyklostmi. Naši studenti si psali ve škole záznamy o každém dni, četli si je navzájem a hodnotili. Po třech dnech ve škole získali certifikát a ten nejlepší ze skupiny obdržel anglicko-český slovník. Po dopoledni stráveném ve škole se v druhé polovině dne jezdilo do okolí na výlety. Jeden z nich směřoval do přístavu Portsmouth, kde kotví mnoho starých válečných lodí. Nejkrásnější a nejvýznamnější z nich je VICTORY, loď, s níž (a s mnoha jinými) admirál Horatio Nelson porazil v roce 1805 u jihošpanělského mysu Trafalgar spojené francouzsko-španělské loďstvo. Nelson byl na lodi raněn. Kulka zasáhla epoletu na jeho levém rameni a prošla do páteře. Admirál po několika hodinách zemřel. Jeho tělo vložili do sudu s brandy, aby vydrželo transport do Británie. U paty sloupu Nelsonova pomníku na Trafalgarském náměstí obdivujeme sochy ohromných lvů. Jsou prý odliti z ukořistěných francouzských a španělských děl. Victory je elegantní krasavice dlouhá 70 metrů a široká 16 metrů, vybavená sto dvěma děly. Posádku tvořilo 850 mužů. Komentovaná prohlídka této plachetnice patřila údajně k vrcholným zážitkům (prý zvláště pro mužskou část výpravy). V Portsmouth navštívili studenti ještě loď Mary Rose. Tato nádherná plachetnice, 45 metrů dlouhá, byla postavena na začátku 16. století jako součást výzbroje krále Jindřicha VIII. Pojmenována prý byla po králově sestře Mary a Rose podle symbolu růže Tudorovců. Bohužel nezdobila přístav svou krásou dlouho. Roku 1545 se při snaze o odražení francouzské invazní flotily pod náporem větru převrátila a potopila se. 415 mužů utonulo. V roce 1982 byl vyzdvižen vrak a upraven jako muzeum. Lodě – staré, nové, velké, malé – jsou elegantní „umělecká“ díla. Není divu, že jejich ušlechtilé tvary inspirovaly tolik básníků a malířů všech dob – jistě i v souvislosti s motivem dálek, nekonečného moře a jeho vln, hlubin, nebezpečí a tajemství.
Jiný výlet směřoval k bílým útesům i Eastbourne, zvaným SEVEN SISTERS. Tvoří je totiž sedm skalních výstupků. Toto prý oblíbené místo sebevrahů nebylo ke studentům vůbec přívětivé. Během asi čtyřkilometrové pouti je zastihl silný vítr a prudký déšť, jemuž nebyly schopny vzdorovat deštníky či pláštěnky. Deštníky zlámané, oblečení zcela promočené, ale studentka Tereza považuje sedm bílých útesů navzdory počasí za nesmírně silný zážitek. A zase to moře, běsnící živly, nebezpečí, přídech smrti.
Za nejvíce odpočinkový lze považovat výjezd do Brightonu. Je přece potřeba nakoupit dárky a suvenýry a k tomu je vhodný oblíbený obchodní dům Primark! Poté co studenti utratili kapesné, navštívili ještě blízké mořské akvárium. Kdo měl štěstí, stal se svědkem krmení žraloků! Odjezdový den strávili všichni v Londýně. Fotografie u nultého poledníku v Greenwiche či u olympijské O2 arény jistě potěší. Dobrodružná byla i projížďka složitým londýnským metrem. Kanál La Manche zdolali opět lodí a opět potmě.
Jitka Trefilová
