Od 1. do 5. června 2015 jsem se společně se svou třídou 3.A a se septimou vydala na vodácký kurz. Byla jsem zvědavá, protože jsem nikdy na vodě takhle nebyla. V pondělí ráno jsme vyrazili a čekala nás dlouhá cesta vlakem. Do kempu ve Vyšším Brodě jsme dorazili pozdě odpoledne. Bylo krásně teplo. Všichni jsme si postavili stany a pak čekali, až si vyzkoušíme, jak nám to půjde na lodi. Mně osobně se příliš nedařilo, a tak jsem doufala, že se to během týdne zlepší. Jinak bych asi daleko nedoplula. Ráno jsme vyplouvali s očekáváním dvou jezů. Když jsme dojeli k prvnímu, zastavili jsme lodě u břehu a zadáci se na něj šli podívat. Jez byl na první pohled děsivý. Byl to takový schod, přes který teklo obrovské množství vody. Ve chvíli, kdy jsem ho uviděla, jsem nabyla téměř stoprocentní jistoty, že ho nemůžu sjet, aniž bych se nepřevrátila. Paní učitelka mi nakonec dodala odvahu a já to šla zkusit. Povedlo se! Nakonec se nikdo nepřetočil. I druhý jez všichni zvládli bez větších potíží. Do kempu v Rožmberku jsme dorazili dokonce dříve, než jsme původně počítali. Odpoledne jsme si udělali výlet do města, a kdo chtěl, mohl jít na prohlídku hradu Rožmberk. Já šla a líbilo se mi to. Třetí den nás čekala cesta do Krumlova a další tři jezy do sbírky. Tentokrát jsme je nezvládli tak úspěšně, ale díky horku nikomu příliš nevadilo, když se namočil. Odpoledne jsme se šli do Krumlova podívat na další jezy, které pojedeme následující den. Znovu jsem nabyla pocitu, že alespoň jeden určitě nesjedu. Také jsme se podívali do zámeckých zahrad a na otočné divadlo. Zahrada krumlovského zámku je opravdu krásná. Další a zároveň předposlední den nás čekalo dvacet kilometrů a pět jezů. Moje obavy se nakonec potvrdily a na jednom z jezů jsem se přece jen převrhla. Naštěstí bylo příjemně teplo, a tak to bylo vítané osvěžení. Odpoledne jsme dojeli do kempu Zlatá Koruna a později jsme se šli podívat na tamní klášter. Prohlídka byla zajímavá a klášter nesmírně krásný. Příjemný den jsme završili ohněm a zpíváním. Přidal se k nám jistý Francouz, který jel na kole z Paříže do Prahy. Byl na cestě 17 dní, když jsme ho potkali. U ohně nám zahrál na kytaru a zazpíval nějaký francouzský rap. Druhý den ráno jsme vstávali brzo, abychom stihli vlak. Všichni už byli po čtyřech dnech pádlování unavení, ale přesto nasadili ostré tempo. Nakonec jsme získali celkem velkou časovou rezervu. Cesta domů proběhla v klidu, jen v Praze byl menší problém s vlakem. Vodák se mi líbil a doufám, že následující generace budou mít tak krásné počasí jako my.
Aneta Janovská, 3.A