Úvod » Prezentace předmětů » Fyzika » Exkurze » Technická univerzita a ZOO v Liberci

Technická univerzita a ZOO v Liberci

Exkurze se uskutečnila v rámci projektu IKAP rozvoj vzdělávání v Královéhradeckém kraji I,
Podpora polytechnického a odborného vzdělávání
       

Přestože v našem kraji sídlí několik významných firem strojírenského a elektrotechnického zaměření, nemáme zde žádnou vysokou školu s tímto zaměřením. To byl důvod, proč jsme se vydali v polovině září na TUL. Tuto cestu jsme spojili s návštěvou nejstarší, příští rok stoleté, zoologické zahrady v Čechách. V prostorách technické univerzity nás očekával proděkan pro vnější vztahy a studium v anglickém jazyce Ing. Miloš Hernych z fakulty mechatroniky, informatiky a mezioborových studií. Program začal dynamickými ukázkami vozidel, pokračoval návštěvou Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace. Byly nám představeny jednotlivé fakulty a ukázka výroby nanovláken i robotické pracoviště. Po obědě v menze jsme absolvovali prohlídku ZOO, tam studenti  postupovali podle pracovních listů. Lepší dojem si uděláte z našich fotografií uveřejněných i na školním facebooku.
Za organizátory: Miloš Boháč, Pavel Šimek.

    

  

Pokud Vás zajímá, jak celou exkurzi viděla jedna studentka, čtěte dál.

Septima: Technická univerzita Liberec & ZOO
Chybí někdo? Nikdo. Krátce po sedmé hodině ranní se autobus s naší výpravou dává do pohybu. Tentokrát je náš cíl na severu Čech – Liberec. Konkrétně Technická univerzita a ZOO, s proslulými bílými tygry. Už od samého začátku v autobuse vládla, jako obvykle, příjemná atmosféra. Jak jsme se však přibližovali k našemu cíli, měnilo se modré nebe za mlhu a slunce nás prakticky opustilo. Většina z nás nejspíš při ranním oblékání se netušila, že v Liberci je výrazně nižší teplota, a proto nám v tričkách a kraťasech po zjištění této skutečnosti ztuhl výraz ve tváři. Ti šťastnější z nás s sebou měli alespoň mikinu.
V deset hodin jsme stanuli před Technickou univerzitou, kde začínal náš program. Náš průvodce nám nejprve představil dva modely velmi neobvyklých aut. Oba byly zkonstruovány studenty oné univerzity. První, takzvaný automobil pro ženy, měl doslova oba předky – uprostřed byl spojený a vypadal jako ostatní automobily, jen s menší výjimkou. Auto mělo dva volanty, obě nápravy byly otáčivé, takže auto mohlo jet šířkou dopředu, či se během jízdy otáčet. Mělo dva řidiče a pár našich žáků, včetně našeho pana učitele Boháče, se nechalo svézt. A proč automobil pro ženy? Protože toto auto nemusí couvat, když má dva předky… Následoval automobil číslo dvě – elektromobil. Byl pouze pro dvě osoby a vzhledově mně spíše připomínal závodní auto z třicátých let… Rychle se rozjížděl, rychle brzdil a oproti klasickým autům byl velmi tichý. Znovu se svezlo několik žáků a pan učitel Boháč si tento unikát zkusil řídit. Po venkovní ukázce jsme ušli pár kroků do jedné z univerzitních budov, kde nás čekala ukázka výroby nanovláken a ukázka robotů. Po krátkém úvodu ohledně nanovláken nám slečna přednášející pomocí speciálního mikroskopu ukazovala rozdíl mezi tkaninou a pleteninou na různých materiálech nebo zvětšeninu očí mouchy. Nakonec jsme si mohli díky tomuto mikroskopu prohlédnout např. pixely na našich mobilech. Zajímavější mi přišli roboti, konkrétně ti, kteří se používají na výrobu v automobilkách. Ačkoliv nejsem příznivce umělé inteligence, bylo zajímavé se o ní něco víc dozvědět. Třeba když do robota nechtěně strčíte, sám zastaví svůj provoz, po chvilce se „vzpamatuje“ a pokračuje dál ve výrobě (a vše zaznamená, takže pracovníci ihned vědí, že se něco stalo). Samozřejmě nebyla opomenuta vysoká cena robotů.

Krátce po skončení prohlídky jsme poobědvali v Menze, vysokoškolské jídelně. S poloprázdnými žaludky jsme se vydali (díkybohu dolů z kopce) do Liberecké zoologické zahrady. Tam jsme dostali pracovní listy, rozchod a tři volné hodiny chození po ZOO. Nejdřív jsme šli po skupinkách, ale v průběhu jsme se promíchávali. První byly k vidění zebry a velbloudi. Naproti nim byl malý plácek, kde si návštěvníci mohli vyzkoušet rychlost svého běhu a délku svého skoku dalekého, a porovnat je s dovednostmi různých zvířat. Mimo jiné jsme mohli vidět slony, žirafy, opice, lvi, papoušky, bílé tygry a mnoho dalších. Většina zvířat ležela a nejspíš se trápila. Měli malé výběhy, jestli je tak mohu nazvat. Z mého pohledu jsou ZOO špatná věc. Úplně nejlépe jsme měli nechat zvířata v jejich přirozeném prostředí, a ne je „tahat“ sem, kde jsou zavřená, v cizím prostředí. Zní to hloupě, ale představme si, že si pro nás někdo přijde domů, uspí nás, naloží do klece, odveze neznámo kam, zavře nás do malé prosklené místnosti, kde na nás denně bude civět nespočet lidí, a ti chytřejší na nás alespoň nebudou ťukat a snažit se získat naší pozornost…

Přes (pro některé žáky) malý oběd, zrušení krmení lachtanů, spící lvy a tygry, částečné opravy ZOO a zataženou oblohu, se exkurze vydařila. Nikdo neutrpěl žádnou újmu, nikdo se neztratil a vše dopadlo dobře. Někteří žáci dokonce uvažují o budoucím studiu na Technické univerzitě v Liberci…

Romana Králíková, Septima