Konečně začalo přicházet jaro a přineslo s sebou kromě rozkvetlých stromů a probouzejícího se hmyzu také dlouho očekávanou exkurzi do Prahy. Studenti 2.A se na ni už od září těšili – a také si ji náležitě užili. Za tři dny, 4. – 6. května, stihli navštívit ohromné množství památek a nachodili spousty kilometrů. S sebou si odnesli spoustu zážitků a poznatků.
Všechno začalo ráno ve čtvrtek 4. května, kdy kolem tři čtvrtě na osm z jaroměřského nádraží odjížděl vlak. Ne všichni studenti tam ovšem čekali – hodně jich už ve vlaku bylo, nebo hodlali přistupovat až v Hradci Králové. Ale ať už každý nastupoval, kde chtěl, všichni vystoupili ve stejné konečné stanici: Praha hlavní nádraží. Zde byly zakoupeny lístky na metro a jelo se až na Pankrác, odkud se šlo na ubytovnu Amfora. Tam si všichni s ohromnou úlevou odložili zavazadla, ale nebyl čas se válet – památky čekají.
Nejprve jsme jeli metrem a tramvají na Pražský hrad. Tam jsme si prohlédli Královskou zahradu, míčovnu, prezidentský domek a Letohrádek královny Anny čili Belveder. Odtud naše cesta plynule pokračovala přímo do hradu, do katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Ta je krásná a velkolepá jako vždy. Pokračovali jsme do Starého královského paláce, do Vladislavského sálu či k defenestračnímu oknu. Na závěr této hradní prohlídky připadla ještě bazilika svatého Jiří, Zlatá ulička a věž Daliborka. Všechny tyto části jsou nádherné a ohromující, měli jsme štěstí na počasí a ani tu nebylo tolik lidí.
Následoval přesun přes všechna hradní nádvoří kolem Strahovského kláštera na Petřín. Rozkvetlé stromy tomuto kopci dodávají nádhernou atmosféru. Bylo možné vyjít si na šedesát čtyři metrů vysokou petřínskou rozhlednu, malou Eiffelovku, nebo zabloudit do Zrcadlového bludiště. Nikdo se tam naštěstí neztratil. A odtud se pokračovalo dolů k pomníku Karla Hynka Máchy, kde odvážlivci odrecitovali Máj. Tato líbezná báseň jako by byla stvořena pro toto místo a její krása tu vyzněla naplno.
Po Petříně jsme se už blížili k poslední části programu prvního dne. Přes ubytovnu, kde jsme se zkulturnili, se jelo do Divadla pod Palmovkou. Tam jsme zhlédli velmi povedené představení Sen noci svatojánské od Williama Shakespeara. Divadlo to bylo alternativní a používalo spoustu zajímavých efektů. Kulisy byly rovněž zajímavé a herecké výkony také. Po návratu na ubytovnu se ještě stihla rozjet naplno kuchyně se špagetami a jinými specialitami.
Druhý den začal zostra. Cesta nás vedla metrem na Vyšehrad, k Nuselskému mostu a Pražskému kongresovému paláci. Tam nám paní učitelka chvíli povídala, jak tyto stavby vznikaly. Z vyhlídky na Nuselské údolí následoval přesun na Vyšehrad samotný. Prošli jsme kolem románské rotundy svatého Martina až na Vyšehradský hřbitov. Prohlédli jsme si ho včetně Slavína. Slavín je pantheon, hrobka nejvýznamnějších českých osobností. Po hřbitově jsme rovněž došli k vyhlídce, kde podle legendy ze stejného místa skákal kůň Šemík.
Po kochání se, které by klidně mohlo být delší, jsme seběhli dolů do města do Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Není to sice hlavní pražská botanická zahrada, ale přesto je obrovská a nádherná. Po této rychlé biologické vsuvce jsme zamířili každý po svém na jídlo a poté do Stavovského divadla na prohlídku. Byla to asi nejhezčí část exkurze. Stavovské divadlo je nádherné, se svými pěti galeriemi s lóžemi, zlatým zdobením i mramorovým obkládáním v chodbách. Spatřili jsme místo, z kterého Wolfgang Amadeus Mozart osobně v roce 1787 premiérově dirigoval svou operu Don Giovanni. Bylo to zkrátka nádherné místo. Ale jedeme dál.
Nyní jsme se prošli přes Staroměstské náměstí až ke Karlovu mostu a Muzeu Karlova mostu. V něm jsme si prohlédli, jak se most stavěl, i různé další exponáty. K tomu byla přidružena projížďka lodí po Vltavě. To byl také jeden z nádherných zážitků. Pohled na město z řeky je krásný. Ujasnili jsme si konečně polohu všech míst, která jsme navštívili.
Když jsme dorazili ke břehu, už jsme zase pádili na ubytovnu, abychom se opět připravili do divadla. Tentokrát nás metro odvezlo až k Divadlu na Vinohradech. Zde jsme také zhlédli nádherné představení Pygmalion od G. B. Shawa. Měli jsme místa v přízemních lóžích, odkud jsme na jeviště krásně viděli. Představení bylo plné inteligentního humoru, bylo to konečně jednou klasické divadlo. Herci hráli výborně a všichni diváci se smáli. Hlavní role měli Jan Šťastný a Šárka Vaculíková (Krausová). Po tomto hereckém výkonu, který byl opravdu vynikající, jsme opět zamířili na Pankrác a opět otevřeli kuchyni.
A pomalu nastal třetí a poslední den, sobota. Pokoje byly vyklizeny a i se zavazadly jsme odcestovali na Hlavní nádraží, kde jsme vše uložili do úschovny. Poté jsme se naposledy projely tramvají k Betlémské kapli. Tato budova se asi nejvíce proslavila v době, kdy v ní kázal Jan Hus. Ale i dnes je známá, protože je aulou ČVUT a konají se zde promoce. Paní průvodkyně nám řekla opravdu spoustu zajímavostí. Ale čas už tlačil, tak jsme šli dál.
Poslední exkurze byla v Národním muzeu, kde jsme měli možnosti si v nové budově prohlédnou expozici Dějiny dvacátého století, která byla opravdu mimořádná. Měli tu spoustu exponátů, ale i zajímavostí a interaktivních prvků. Kdo chtěl, měl také možnost zajít do staré budovy nahoru do kopule či jiné expozice.
Jak víme, vše hezké jednou končí, a to platí i pro naši exkurzi. Kolem první hodiny odpolední jsme odjeli vlakem z Prahy směr Jaroměř. Byli jsme všichni zcela vyčerpaní, ale rozhodně musíme říct, že to stálo za to a že jsme si tyto tři májové dny užili. Děkujeme paním učitelkám Stejskalové a Kalfusové za skvělou organizaci a už se těšíme na příště!
Karel Dvořáček, 2.A
