Moji septimáni se těšili na poslední společný pobyt v hlavním městě. Již na konci loňského ročníku jsme pečlivě zvážili vhodný termín, rezervovali ubytování a sestavili program. Jenže naplánovaná kulturně-historická exkurze do naší metropole se tentokrát odvíjela poněkud netradičně.

1. Změna termínu                                                                                                                                                                Část třídy mířila do Anglie na výměnný pobyt. Britský partner však na jaře změnil termín a my „Pražáci“ jsme museli ustoupit potřebám „Angličanů“. Naše pražská ubytovna na Pankráci      (jedná se o dům dětí a mládeže, nikoli o věznici) nám vyšla vstříc a přijala nás od soboty         3. května do úterý 6. května.

 2. Důsledky

Zdálo by se, že vše dobře dopadlo. Pondělí však není pro turismus i nejšťastnější den, neboť všechno „od kultury“ má zavřeno. Bylo tedy třeba zvolit netradiční program. A tak jsme dopoledne navštívili starou čistírnu vod v Bubenči a odpoledne O2 Arénu ve Vysočanech. Chemii, techniku a sport doplnilo vpodvečer přece jen umění. Za secesí jsme zamířili do Obecního domu, kde se kupodivu provází i v pondělí.

 3. Počasí

Alena Zárybnická vyhrožovala v televizi všemožnými živly, zlou frontou, uragánem a povodní. V pátek 2. května – večer před odjezdem – jsem opravdu dostala strach. Vítr fičel, lilo jako z konve a bylo chladno. Pršelo celou noc. V sobotu ráno jsme odjeli a během čtyř dnů na nás nespadla ani kapka. V sobotu bylo ještě trochu větrno, ale další dny bylo počasí přímo luxusní – azurová obloha bez mráčku a teplé slunce.

4. Zklamání

Nikoli překvapení. Předem jsme věděli, že naše milované divadlo Na Zábradlí nás nechce přijmout na exkurzi do divadelního zákulisí. Nenašli žádný prostor mezi zkouškami. Myslím, že za bývalé paní ředitelky Doubravky Svobodové by se ten prostor byl našel.

5. Nepříjemnosti z nepozornosti

Septimáni už jsou v Praze mazáci. Možná právě proto otupěla pozornost a v metru na to dva účastníci zájezdu tvrdě doplatili. Ztracená jízdenka přišla u revizora na 800 Kč. Drahé bylo i ponaučení, že peníze a doklady se pohromadě nenosí a už vůbec ne v kabelce za zády.

6. Průvodcovské služby

V jejich úrovni jsou propastné rozdíly. Začnu negativy. Je až neuvěřitelné, jaké osoby si troufají předstoupit před návštěvníky. Bubenečskými stokami nás provázela slečna, která vypadala, jako by právě přišla ze squatu. Člověk by i odpustil lecjakou extravaganci, kdyby výklad byl na úrovni. Bohužel nebyl. Nejistota, technika mluvy, neznalost strojového zařízení – to poslední chápu, ale proč tam tedy ta slečna pracuje? Pikantní zajímavosti zamlčela – nebo o nich neví? Tak vězte, že v úžasné sloupové síni bubenečské stoky (z krásných cihel – zvonivek) se konají svatby! A jestli si vybavíte, jak ve filmu Bídníci prchá Gerard Depardieu pařížským podzemím, tak vězte, že se brodí pražskými kanály v Bubenči.

Kontrastní slečna přišla tentýž den v Obecním domě. Zjevení v šatičkách jak z tanečních ze 60. let (a že o tom něco vím!), s doplňky stejného ražení. Znovu opakuji – vím, že zjev není podstatný, ale musí tu být obsah!  A ten tu opět nebyl. Trapně patetický, naivní, dávno překonaný výklad českých dějin a uměleckých činů vyvolával u informovaných studentů úsměv.

Je čas na chválu. V Klementinu nás uchvátil mladý průvodce pan Tomášek, vystudovaný historik, snad učitel. Vzdělaný gentleman s nádherným projevem a uctivým chováním podal zajímavý, moderní výklad. Když jsme odcházeli, přebíral hned po nás zahraniční skupinu. Slyšeli jsme ho mluvit anglicky – nádherně. Tento mladý muž nás opravdu reprezentuje. Jen pochybuji, že bude dlouho učitelem.

Abych to genderově vyvážila, chci pochválit průvodkyni ve Veletržním paláci, tedy v objektu Národní galerie s obrazy konce 19. století a celého 20. století. Ta mladá dáma, původem z Náchoda, si údajně naše studenty vždy bere na prohlídku. Snad částečně proto, že jsme krajané, ale hlavně prý proto, že naši studenti jsou připravení, rozumějí modernímu umění, mají nastudováno a mají zájem.

Stejnou chválu jsme sklidili i v Bílkově vile. Není prý obvyklé, že návštěvníci – studenti znají tolik Bílkových plastik a chtějí slyšet podrobný výklad umělcových děl.

Emocionálně silný byl dojem z návštěvy kostela sv. Cyrila a Metoděje, tedy z památníku hrdinů heydrichiády. Po zhlédnutí filmového dokumentu nás průvodce zavedl do krypty a posléze do kostela, do míst, kde všichni „atentátníci“ – mladí kluci kladli statečný odpor a nakonec zahynuli. Zážitek nezapomenutelný. To bylo v úterý, poslední den.

Závěr exkurze bylo nutno odlehčit. Navštívili jsme expozici výtvarného díla Tima Burtona, režiséra mnoha filmů s neuvěřitelně fantaskními figurkami či animovanými postavičkami i režiséra hraných filmů a autora postavy Batmana či střihorukého Edwarda.

Večery nám naplnila divadelní představení, procházky městem i posezení v restauraci, jelikož nám všem už bylo osmnáct!

A pak už jen do vlaku a domů a … do školy!

Jitka Trefilová, vedoucí exkurze