Poločas je polovina utkání. Následuje krátká přestávka v zákulisí, kdy trenér hráčům vynadá za špatný výkon, či je pochválí za dobrý výkon, stanoví strategii pro druhou půli a sankce či odměny za cílový výsledek.
Poločas ve škole trvá pět měsíců, krátká přestávka v kabině domova připadá zpravidla na 31. ledna, rodiče v roli trenérů využijí všech svých práv a možností a pak už studenti – hráči opět vstoupí do arény, aby se snažili splnit sliby dané v kabině a aby bojovali se zdatným soupeřem – učivem i se sestavou rovněž zdatných rozhodčích – učitelů. V druhé půli se dá všechno ztratit i všechno napravit. Tak tedy: „Do toho!“
Na gymnáziu je tradicí, že těsně před závěrečným poločasovým hvizdem = zvoněním uspořádají hráči, trenéři i rozhodčí jaksi na usmířenou představení, v němž se muzicíruje, zpívá, tančí, cvičí, recituje i hraje divadlo. Je to představení, které jsme před dvanácti lety nazvali MÚZOVÁNÍ a jaké nikde jinde nemají.
Účinkující se připravují dlouho. Nejvíce námahy vyžaduje nápis – slovo MÚZOVÁNÍ, tvořené velkými stylizovanými písmeny na čelní zdi auly. Chce to nápad! Každý rok je to jiné a je obdivuhodné, jak nevyčerpatelná je fantazie výtvarníků. Letos se ujala těžkého úkolu skupina dívek ze sexty, které pod dohledem paní kolegyně Stejskalové nápis vytvořily. Tentokrát bych celkovou ideu pojmenovala snad „letem kulturním světem“. Jednotlivá písmena byla stylizována do tvaru nejproslulejších turistických atrakcí světových metropolí či prostě zemí. Tak M se podobalo londýnskému Tower Bridge, písmeno Ú tvořily tři panenky – matrjošky a čárku ruská trikolóra, Z byla poněkud upravená Socha Svobody z New Yorku – klečící a s předpaženou paží, aby vyjádřila požadovaný tvar. Pro písmeno O se přímo nabízelo London Eye (Oko) a pro V obrácená egyptská pyramida. Dlouhé Á představovala rozkročená Eiffelova věž s čárkou v podobě francouzské trikolóry. N tvořily kamenné kvádry rituálního anglického Stonehenge a dlouhé Í Šikmá věž v Pise s italskou trikolórou. Vpravo dole ještě letopočet 2014. Dvojka v barvách a tvarech vlajky USA, nula jako zeměkoule, jednička s motivy vlajky egyptské a čtyřka jako vlajka britská. Na hrotu číslice čtyři sedí malý japonský turista s kamerou, který symbolizuje typické počínání návštěvníků ze vzdálené asijské země, totiž touhu a potřebu všechny ty krásy světa navěky a pro vzpomínku uložit do fotografií a filmů.
Tvůrci nápisu ho publiku v aule po písmenech představili a přitom projevili další vtipný nápad – ke každému písmenu a turistickému symbolu připojili hudební podmalbu – skladbu, píseň či skupinu typickou pro danou zemi. Tak např. na anglickém Tower Bridge hráli Beatles a u Stonehenge zase Spice Girls. Ruské matrjošky roztančila světoznámá Kalinka, u Eiffelovy věže se rozezněl nádherný šanson pařížského „vrabčáka“ Edith Piaf Non, je ne regrette rien a italskou Šikmou věž zase podepřel úžasný slepý tenor Andrea Bocelli a jeho Con te partiro.
Vlastní program Múzování zahájil mimosoutěžním vystoupením komorní školní sbor KAPA. Existuje rok a jeho název vznikl z prvních slabik křestních jmen jeho vedoucích – Kateřiny a Pavly. Kateřina Bajnárková je naše učitelka hudební výchovy (a také biologie a angličtiny), která má hlavní zásluhu na vzniku a fungování sboru. Pavla Pazderová je sbormistryně.
Prvním soutěžním číslem byl tanec s gymnastickými prvky trojice dívek z primy. Bylo to sympatické, svižné vystoupení, plné radosti z pohybu a z hudby. Jana Patočková, Lucie Veverková a Veronika Fejtová projevily odvahu i chuť aktivně se zapojit, sklidily potlesk a obsadily nakonec páté místo. Kéž jim chuť i odvaha vydrží. Lucie Veverková se ještě později představila jako nadějná flétnistka.
Po nich usedla ke klavíru kvartánka Adéla Šimková, aby spolu s Aničkou Čepičkovou z tercie zazpívaly dvě skladby: světoznámou emocionální píseň My heart will go on z filmu Titanic a potom Skyfall, úvodní píseň z nejnovější, stejnojmenné „bondovky“, za kterou získala anglická zpěvačka Adele „Oscara“. Naše dívky si zatím vyzpívaly jen čtvrté místo v letošním Múzování, ale kdo ví za pár let? Obě dívky zpívají i ve školním sboru KAPA. Adéla je ohromný hudební talent. Hraje pět let na klavír, ale ani flétna a kytara jí nejsou cizí a studuje zpěv pod odborným vedením paní učitelky Kristýny Brzkové v ZUŠ Jaroměř.
Zpěv s vlastním klavírním doprovodem předvedly ještě Patricie Šedivá a Valentina Tomšů ze sekundy. I ony vsadily na úspěšnou filmovou píseň Falling slowly. Autoři a interpreti písně z filmu Once Markéta Irglová a její tehdejší partner Glen Harnsard za ni získali „Oscara“.
Loňské vítězky Eliška Kratěnová a Michaela Hrdinová ze 2.A vystoupily letos na vlastní žádost mimo soutěž. Eliška hraje na klavír, Míša na kytaru a obě zpívají. Letos zazpívaly skladbu od Boba Dylana. Dívky také samy komponují. Dle vlastních slov „se teprve hledají“. Natočily také videoklip k písničce Cesta od skupiny Kryštof, který je ke zhlédnutí na You Tube. Eliška se chce v budoucnu věnovat studiu hudby.
Odvahu soutěžit projevily Andrea Nosková z kvinty s kolegyní Michaelou Helbichovou ze sexty a vysoutěžily bronzovou příčku! Obzvláště jejich první číslo vzbudilo nadšení. Dívky zpívají – bez hudby, pouze za doprovodu zvuků tvořených údery plastových kelímků (!) o stůl, údery dlaní o stůl a tleskáním. To vše v úžasném tempu. Drží to jen rytmus. Nosková studuje sólový zpěv v ZUŠ Smiřice a sedm let hraje na klavír. Obě berou hudbu a zpěv jako koníček a tak to má zůstat i v budoucnu.
Uznání zaslouží Kristýna Ságnerová z 1.A, která hraje vážnou hudbu na kytaru. Studuje ji devátým rokem na ZUŠ Jaroměř, nyní pod vedením paní učitelky Medkové, dříve se jí věnoval pan Dvořáček.
Absolutním vítězem letošního Múzování se stal klavírista Štěpán Bischof z 1.A. Studuje již jedenáct let na ZUŠ Jaroměř pod vedením paní učitelky Mačejovské. V naší soutěži předvedl skladbu Maple Leaf Rag, což se překládá asi jako Ragtime javorového listu. Jeho autorem je afroamerický skladatel Scott Joplin, tvořící na přelomu 19. a 20. století typickou černošskou hudbu. Štěpán, student prvního ročníku (!), zaujal nejen brilantním klavírním projevem, ale i sympatickým vystupováním známého „slušňáka“ s pověstí správného kluka a kamaráda.
Dramatické umění v amatérských podmínkách je těžké. A tak bychom měli s laskavým úsměvem přijmout snahu mladičkých gymnazistek ze sekundy, které se inspirovaly kdesi na internetu scénkou o krmení lachtana. Cvičitelka Patricie Šedivá předvádí, co vše se „lachtan“ naučil, a odměňuje ho za výkon piškoty. Proto se lachtan jmenuje Piškůtek. Lachtana hraje Králíková, Romana. Obdivuhodně, pohyby ploutvemi a čenichem a zvuky, které vydává, dokonale napodobují reálné zvíře.
Němčináři přispěli dramatizací známé pohádky Drei Bären = Tři medvědi. Sehnali medvědí kostýmy (patrně z divadla) a spoustu rekvizit: židle, misky, lžíce – největší, velkou, nejmenší – všichni to známe. Patří jim poděkování za ochotu vystoupit. Nikdo jiný z cizích jazyků se totiž bohužel nenamáhal.
Na závěr umění taneční. Markéta Pourová z kvarty se věnuje společenskému tanci v agentuře Bonstep v Hradci Králové. Předvedla směs latinskoamerických tanců: rumbu, sambu, cha cha a jive. Její taneční partner byl zaneprázdněn, a tak si přivedla „náhradního“, třináctiletého Josefa Jaška. Těšíme se na šikovnou Markétu někdy příště a „v plné parádě“.
Poslední soutěžní vystoupení Terezy Frisové z oktávy a Matěje Rajsnera ze 2.A získalo stříbrnou medaili. Provozují tzv. break-dance, pěkně fyzicky náročný, tanečně gymnastický projev. Tančí spolu ve dvojici i každý sám. Matěj trénuje v Náchodě a spolu s tanečníky z regionu tvoří uskupení JRNN (Jaroměř, Rychnov, Nové Město, Náchod). Objíždějí soutěže zvané battle = souboj. Matěj má také vlastní skupinu (tomu se říká crew) All for one (Všichni za jednoho). Tvoří ji dva kluci a osm dívek a pracují sami. Tereza trénuje v Jaroměři. Má také vlastní crew Hiro 21.
Po soutěži následuje hlasování všech v publiku. Přestávku potřebnou pro sečtení hlasů vyplňuje host. Letos to stejně jako loni byla skupina Whatrock, kterou tvoří dva naši bývalí studenti a tři jejich kamarádi. Skupina pracuje prý pod demokratickým vedením Zdeňka Boreckého, našeho elitního studenta a absolventa, který mohl studovat cokoli a který z „matfyzu“ zběhl za hlasem srdce – k muzice. V kapele hraje na bicí – úžasně, šíleně, nádherně, jinak hraje na všechno možné. Studuje konzervatoř v Praze a také trochu matematiku – pro jistotu. Zpěvačka Zdeňka Pozůstalová je rovněž naše bývalá studentka. Je až dojemné, jak se k nám vracejí a jak se kontaktují. Jsou milí a přátelští a stojí jim za to vystoupit jen tak na své bývalé škole, udělat si čas – oni i další tři členové kapely, zajistit dopravu nástrojů apod. Říkají, že pracují soustavně – hlavně o víkendech, veřejně vystupují, hlavně v regionu, ale i třeba na Moravě. Děkujeme a přijeďte příště zase.
Děkujeme i všem ostatním vystupujícím. Děkujeme paní Mgr. Lence Popélyové, na níž leží hlavní zodpovědnost za celý projekt, dále paní Mgr. Kamile Křížové, již tradiční moderátorce, paní Mgr. Evě Stejskalové za pomoc při výzdobě auly a panu Mgr. Pavlu Šimkovi za technickou spolupráci.
Skončilo Múzování 2014. Ať žije Múzování 2015!
Jitka Trefilová
