Úvod » Aktuality » Počtrnácté

Počtrnácté

Je to tak. Letos již počtrnácté jsme oslavili úspěšně absolvované pololetí na celoškolním shromáždění zvaném Múzování. Múzy různých druhů umění a dovedností se slétly již tradičně zásluhou ochotných a zodpovědných osobností: paní Mgr. Lenky Popélyové, hlavní organizátorky a dramaturgyně pořadu, paní Mgr. Kamily Křížové, osvědčené moderátorky, paní Mgr. Evy Stejskalové, pod jejímž výtvarným dohledem vznikají dekorace, dále zásluhou tandemu již zavedeného zvukaře pana Šturmy a pana kolegy Mgr. Pavla Šimka, jimž pomáhá i skupinka šikovných mládenců, kteří podle potřeb scénáře přestavují na pódiu mikrofony, aranžují a zase odstraňují kulisy či pomáhají s projekcí na plátně.

V tomto roce připadl konec pololetí na čtvrtek, generálka na slavnost na středu. Celý den si účinkující zkoušejí svá vystoupení, do auly se nanosí přes tři stovky židlí a lavičky z tělocvičny, instaluje se technika a dekorace. Všichni bývají zvědavi, jak bude vypadat tradiční nápis MÚZOVÁNÍ na čelní stěně. Jakou myšlenku, jaký nápad, jaký vtip bude obsahovat? Čím se pochlubí třída sexta, která ho letos v hodinách výtvarné výchovy vytvořila? Už tu bylo všechno možné: do písmen zakomponované postavičky z kultovních filmů, motivy nezdravého jídla a pití jako kritika konzumní společnosti nebo intelektuálně pojatý nápad s písmeny ve tvaru architektonických památek evropských měst či symboly našich státních svátků a významných dnů. Co tedy letos? Čím se odlišit? Sextáni zvolili recesi. Zajisté jste všichni v dětství hrávali hru zvanou „šibenice“. Místo písmen slova se nakreslí patřičný počet vodorovných čárek a soupeř hádá hlásky. Za každé písmeno, které v hledaném slově není, se tvoří po kouscích šibenice, až se může stát, že nešikovného hráče „pověsíme“. A tak letos visel v aule neúplný nápis M – Z – V – N –  a oběšenec. Sextáni svůj výtvor doplnili videem, na němž fiktivní hráč volil písmena tak nešťastně, až se sám zavěsil na šibenici. Písmena, šibenice i figura byly vytvořeny z válců z pytloviny vycpaných novinami.

Slavnost zahájil mimosoutěžním vystoupením školní sbor KAPA (zakladatelky KAteřina a PAvla). Sbor má momentálně 12 členů – od primy až po oktávu – 11 dívek a konečně jednoho mladého muže! Kéž by jich bylo více. Pod vedením sbormistryně paní Pavly Pazderové a s klavírním doprovodem paní Jany Přibylové předvedl sbor čtyři skladby, všechny v angličtině. Začali známou, „usměvavou“ skladbou Happy Day, pokračovali výrazně rytmickou písní v černošském stylu gospel a po dojemné milostné písni se sólovým houslovým intermezzem v podání Aničky Čepičkové zakončili své vystoupení dalším gospelem Mary, Mary – Virgin.

Mimosoutěžních čísel bylo letos více. Elegantní tanečnice Markéta Pourová ze sexty vystupuje na Múzování již potřetí, ale má zvláštní smůlu na partnera. S tím svým tančila jen minulý rok. Předloni ho zlomila choroba a letos pro změnu odlétl své partnerce na roční studijní pobyt do Spojených států. Ještěže taneční škola BONSTEP disponuje ochotnými náhradníky.  A tak se sympatický pár elegantně vlnil v latinskoamerických rytmech. Předvedl kubánskou rumbu a brazilskou sambu a v neformálním oblečení – v džínách a tričku – jim to moc slušelo. S choreografií jim pomáhal náš absolvent a dnes špičkový tanečník Jan Dvořáček. Mimo soutěž hrály a zpívaly dvě kapely, složené z našich studentů, absolventů a jejich kamarádů. Jsou to Dreamers ( dříve ŠSDH – Šimkův spolek dobrovolných hudebníků) a Springhit. O obou jsme psali ve zprávě o loňském Múzování, o Dreamers také nedávno u příležitosti jejich prvních „narozenin“. Hraje a zpívá jim to krásně a příjemně.

V soutěži se prosadila vizuální, sportovně taneční čísla. Nejvíce hlasů získalo trio Matěj Rajsner ze 4.A, Kristýna Peprná ze 2.A a Susan Simonová ze 3.A ( Susan, zvaná Su, se narodila českým rodičům v Kanadě). Matěj je zkušený tanečník            B – Boying (B = break pro Boy = pro chlapce), jehož kompozici doplnil hip hop obou dívek. Trio se utvořilo jen pro Múzování, jinak všichni trénují ve svých skupinách v Náchodě a účastní se různých soutěží či v jejich terminologii spíše soubojů – tzv. Battle. Stříbrnou medaili vybojovaly Denisa Dolénková z tercie a Markéta Pourová ze sexty se sestavou ve stylu fitnes-aerobic. Získaly si přízeň publika vystoupením ve svěžím rytmu a několika náročnými gymnastickými prvky. Třetí místo obsadila šikovná klavíristka Barbora Žárská z tercie. Zpívá a sama se doprovází. Zapůsobila skladbou House of the Rising Sun – Dům u vycházejícího slunce. Je to americká lidová píseň, kterou nazpívalo více interpretů, ale nejznámější je verze od skupiny Animals. Pojednává o těžkém životě v New Orleans. Bára hraje sedm let na klavír v ZUŠ, kde se také věnuje různým divadelním formám. Zpívá si sama doma pro radost.

To byli medailisté, ale muzikantů a zpěváků máme více. Zaujaly např. Adéla Šimková ze sexty a Anička Čepičková z kvinty. Adéla hraje skoro na všechno, Anička hlavně na housle. Zazpívaly dvě skladby, při nichž se vzájemně doprovázely, a bylo z toho 4. místo. Pátá skončila Andrea Nosková ze septimy, majitelka nádherného hlasu. Provozuje tzv. karaoke a na Múzování předvedla milostnou píseň The Words – Slova. Andrea studuje zpěv na ZUŠ, hudbu miluje a přemýšlí o případné profesionální kariéře. Z dalších hudebně-pěveckých vystoupení potěšilo duo Karolína Anna Tučková a Tereza Všetečková ze sekundy. Mladičké kytaristky, vystupující i s proslulým, asi patnáctičlenným kytarovým orchestrem pana Miloslava Dvořáčka, zazpívaly píseň Dobrodružství s bohem Panem, kterou známe hlavně v podání Marty Kubišové. Flétnistka Gabriela Borůvková ze 2.A  obdivuje zpěv a projev Michaela Jacksona, a tak předvedla jeho skladbu Billie Jean. Gabriela hraje šest let, začínala, jak už to bývá, na flétně zobcové, teď hraje na příčnou. Vystupuje na koncertech ZUŠ. Abychom nemluvili jen o hudbě a zpěvu, zmiňme se o sympatickém hereckém vystoupení skupiny terciánů. Předvedli scénku v angličtině. Odehrává se na pražském Staroměstském náměstí ( projekce na plátně), kde se anglický turista ptá na cestu českého studentíka. Ten neumí pořádně anglicky, je neochotný a hrubý. Jedná se o kritický pohled na českou povahu a neumětelství a doufejme, že jen o humornou nadsázku.

V závěru Múzování se uskutečnilo spojení se školním týmem basketbalistů a kolegou Tomášem Láškem, kteří v ten den bojovali v kvalifikaci o republikové finále. Jak to dopadlo, o tom píše kapitán týmu Vojtěch Mráz ze 4.A.

Jitka Trefilová