Poslední předvánoční školní den se na jaroměřském gymnáziu odehrával v tradičním duchu. Maturitní ročníky (letos poprvé jen dva, namísto dřívějších tří) pravidelně na tento den připravují program zvaný Pásmo z vlastní tvorby či jen zkráceně Pásmo, který má za úkol zpříjemnit poslední kalendářní den strávený ve škole.
Nápady na vtipné scénky, které tvoří Pásmo, však stále nepřicházely a už to začínalo vypadat, že letos propadne pátek 19. prosince ve prospěch učitelů a všichni včetně nás, maturantů, se budou učit. Naštěstí se na poslední chvíli zrodila myšlenka pomoci dějepisářům s výukou historie a humornými scénkami s trochou nadsázky připomenout studentům i učitelům gymnázia zlomové události českých moderních dějin od začátku první světové války v roce 1914 nejen do současnosti, ale i do budoucnosti.
Pásmo začalo proslulou větou, kterou začíná kniha Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války: „Tak nám zabili Ferdinanda.“ Ihned poté následovala scénka, která tuto slavnou větu měla vysvětlit. Jednalo se o zavraždění následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este, což byla záminka pro rozpoutání první světové války, kterou herci z tříd oktáva a 4.A rovněž ztvárnili. Další bod programu tvořila schůze pátečníků, tedy spisovatelů první republiky v čele s bratry Čapky, kterou pravidelně navštěvoval i tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Historií jsme proplouvali dál přes podpis Mnichovské dohody v roce 1938, přes zinscenované soudní procesy v 50. letech, Sametovou revoluci až po rozpad České a Slovenské Federativní Republiky dne 31. prosince 1992. Herci v rolích Václava Klause a Vladimíra Mečiara nám odhalili skutečný důvod osamostatnění Slovenska – za vše může výhra pana Mečiara v kartách!
Největší úspěch u publika však bezesporu zaznamenala dokonale imitovaná fiktivní schůze současného a dvou minulých prezidentů České republiky. Václav Havel byl symbolicky charakterizován s vyhrnutými nohavicemi, Václav Klaus nám představil svůj nejnovější „úlovek“ do své sbírky propisek a Miloš Zeman odhalil spolupráci se slovenskou raperkou, se kterou nazpíval jedinečný internetově proslulý song „Tukabel feat. Miloš“, který si i vy můžete vychutnat z pohodlí domova po zadání názvu písně na webové adrese youtube.com.
Celé představení bylo zakončeno pohledem do budoucnosti. Někteří skončili jako bezdomovci hledající zbytky jídla v odpadkovém koši, jiní se po úspěšném studiu medicíny stali uznávanými lékaři a jeden byl dokonce zvolen prezidentem České republiky a přednesl svůj novoroční projev v roce 2046.
Martin Škrabka, student oktávy
Poznámka
Za scénářem k Pásmu stojí „moji“ oktaváni. Osm let spolu „válčíme“ v češtině, lépe řečeno se vzájemně obohacujeme svými názory na dějiny literatury, jež jsou logicky spjaty s historií země. V septimě a oktávě jsme se společně zamýšleli nad dějinami české země a české literatury ve 20. století. Zabýváte-li se uměleckými díly (v literatuře i ve výtvarném umění), musíte vědět, jak a proč smýšleli jejich autoři, jaké byly jejich životní osudy, jak se vyvíjely či proměňovaly jejich názory, co se kdy mohlo, smělo či nesmělo v souvislosti s bouřlivým politickým vývojem, obzvláště ve 20. století. Mám zkušenost, že není bohužel obvyklé, že se všichni studenti orientují v moderních dějinách (nejen) své země. Oktáva projevila, že zná a rozumí. Aktéři použili řadu detailů z našich společných zážitků z vyučovacích hodin, z pražských exkurzí – např. z expozice o dějinách českých zemí na Žižkově, z filmu o Karlu Čapkovi Člověk proti zkáze, z řady leckdy vášnivých debat. Zřetelně cítím také vliv předmětu Společenské vědy a mé kolegyně Popélyové.
Koho by nepotěšilo, že rozpoznává, jaké stopy zanechala jeho snaha a práce ve třídě. Studenti pojali svůj průlet dějinami vážně i nevážně. S některou parodií či s mírou nadsázky nemohu souhlasit. I průvodní slovo moderátora mohlo mít lepší obsahovou i stylistickou úroveň. Ale autoři měli odvahu a málo času (jako vždy).
V poslední době jsme se učili o moderním divadle, o improvizaci, o spolupráci s publikem. I v tomto ohledu se mi „moji“ oktaváni dokonale pomstili a vytáhli mě na scénu. Muselo jít o okamžitý nápad, neboť nemohli vědět, že budu sedět vepředu, abych umravňovala poněkud živější mladé publikum ze sekundy.
Zajímavý byl závěr programu – výhled do budoucnosti. Autor článku o Pásmu Martin Škrabka se nepřiznal, že onen fiktivní prezidentský projev v roce 2046 četl on sám a že hrál tedy prezidenta – sama sebe. V roce 2046 mu bude 48 let. Nebyl by to špatný nápad!
Jitka Trefilová, učitelka češtiny
Mnichovská dohoda
Atentát na Heydricha
Děkovačka
