Ve dnech 24.- 27. května se naše třída 2.A zúčastnila exkurze na Pálavě. Jedná se o záležitost biologicko-fyzikální, a proto na chemickou analýzu moravských nápojů není čas, jak by si někdo mohl myslet.

   Výlet na Pálavu je oblíben mezi studenty „biology“, kteří mají vynikající příležitost do sebe vpravovat informace po dobu tří dnů, ale tato exkurze  je pozitivně vnímána pro množství  nezapomenutelných  zážitků i žáky s jinými zájmy. Naše třída nebyla výjimkou, a proto vzpomínek  v naší paměti není málo.   

   Hned prvním zážitkem byla samotná cesta autobusem do Dukovan. Náš usměvavý a dosud flegmatický řidič v Hradci Králové patrně usoudil, že motor je již zahřát a přešel z režimu autobus do režimu letadlo. Na jeho sedadle již neseděl onen „autobusák“, ale „stíhací eso“, které se s reflexem točit volantem a řadit už asi narodilo. Cesta ubíhala a skóre předjetých aut exponenciálně rostlo. Ačkoli neporušil žádného předpisu, rozhodně se neztotožnil s obvyklou línou jízdou chrochtajícího autobusu, na jakou jsme všichni zvyklí. Náš řidič se nezalekl ani takového soupeře, jakým byl automobil německé výroby stoupající na dvanácté hodině do jednoho kopce na Vysočině. Zařadil a přinutil svou nohou kvílející motor k ještě většímu nářku. Pneumatiky hučely a nárazník rychle dotahoval Mercedes, jehož pilot se musel zachránit úhybným manévrem do pravého, pomalejšího pruhu.

   Po poutavém a náročném výkladu v jaderné elektrárně jsme se přemístili do kempu Apollo, pojmenovaného podle nedalekého Apollonova chrámu. Ještě ten večer jsme my nedočkaví vzali smýkadla a jali se poznávat zdejší faunu. Druhý den nás čekala procházka po Pálavských vrších s průvodcem. Počasí nám přálo a pohledy do roviny, táhnoucí se až k Vídni, byly monumentální. Večer jsme zpívali a seděli kolem ohně, který nám zajistil bodrý správce kempu. Zlatým hřebem večera byl prolétající sameček roháče obecného, kterého jsme se marně pokoušeli chytit.

   Následující den počasí dělalo drahoty a nenechalo si to rozmluvit až do odpoledních hodin. Přesto naše nadšení nebylo spláchnuto deštěm a nás čekala krásná procházka zámeckou zahradou v Lednici. Také jsme se plavili po starém korytu řeky Dyje až k Janovu hradu. Ve středu jsme se vraceli vlakem z Břeclavi do Pardubic a odtud k nám. V jednotlivých kupé vládla únava a spokojenost, dvě věci, bez kterých nelze výlet prohlásit za vydařený, což tento bezpochyby byl

 Štěpán Bischof, 2. A