Úvod » Prezentace předmětů » Výtvarná výchova » Obrázky pro seniory

Obrázky pro seniory

Studenti jaroměřského gymnázia malují obrázky pro seniory

„Člověk je zrozen k vzájemné pomoci.“ (Seneca)

Současná karanténa nás zasáhla nějakým způsobem všechny. Nikdo z nás si ale asi neumí představit, jaké to je, být izolován od rodiny, blízkých, uzavřen na jednom místě a spoléhat pouze na kontakty prostřednictvím vzkazů a telefonátů. Takto tyto dny prožívají naši senioři, kteří jsou odkázáni na pobyt v různých sociálních a zdravotních zařízeních.

Přemýšleli jsme, jak je alespoň trochu potěšit a dát jim najevo, že na ně myslíme. Napadlo nás, že bychom jim v rámci současné distanční výuky výtvarné výchovy mohli namalovat veselé obrázky, případně přidat povzbuzení, přání a vzkazy.

Po výzvě se zapojili žáci primy až kvarty a už máme hromádku krásných obrázků, které předáme 11. května do Léčebny dlouhodobě nemocných v Jaroměři. Všem, kteří něco vytvořili, děkujeme

Můžete se přidat a obrázky nosit do kanceláře Gymnázia J. Žáka Jaroměř nebo je hodit do schránky u vchodu do budovy.

Přejeme všem, aby se ve zdraví brzy vrátili do běžného života a mohli se potkat se svými blízkými.

Kdo nedělá nic pro druhé, nedělá nic pro sebe.“ (Johan Wolfgang von Goethe)

Eva Stejskalová, učitelka výtvarné výchovy, a studenti Gymnázia Jaroslava Žáka Jaroměř

Chceme dělat radost a pomáhat

Karanténa očima studentky kvarty

Dějepis nás učí, že slova mají nad osudy lidí obrovskou moc. Kdo ovládl umění rétoriky, získal a ovlivnil masy. Existuje spousta kouzelných formulí, ať už si vezmeme příklad z etikety nebo z Harryho Pottera. Jistě mi dáte za pravdu, že i naše dnešní životy drží v šachu písmena. Dohromady tvoří onen zkázonosný výraz, KARANTÉNA.

Jakožto studentka gymnázia se nově kromě biorytmu rozhozeného ponocováním potýkám též se samostudiem. Během online výuky musím usměrňovat mladší bratry a zbytek dne strávím přesvědčováním sama sebe, že by bylo nejlepší začít něco dělat nebo mě nakupená hora látky zavalí. Po večerech se snažím vysvětlit otci, že zprávy o vývoji pandemie nesvědčí mému psychickému zdraví, a přemítám, kolikrát někdo v televizi pronese: „Spolu to zvládneme.“ Ideálně mladá maminka s úsměvem od ucha k uchu, která si poté, co musela opustit kancelář, konečně uvědomila, že rodina je základ státu. Zajímalo by mě, jestli jí ta sluníčková nálada vydrží, i když jí její malé zlatíčko počmárá značkové lodičky.

Máte mě za zahořklého pesimistu? Nenechte se zmýlit. Jednoho krásného dne mě totiž, uprostřed nepochybně velmi produktivního zírání z okna, vyrušila příchozí zpráva. Zvědavě ji rozkliknu a hle… výzva pro nás, lelkující neznalé šicího stroje – obrázky pro seniory. Rozdávat radost bylo vždy jedním z mých cílů, takže jsem se vyzbrojila pastelkami a jala se testovat svou kreativitu. Dílko, které z mého snažení vzešlo, přímo hýří barvami a bude doufám i přes nedokonalé provedení plnit své poslání.

Chtěla bych touto cestou podpořit všechny, kterým chybí kontakt s blízkými, protože mi došlo, že ačkoli mám já svou rodinu pohromadě, jiní takové štěstí nemají a například objetí zatím vědci virtuálně přenést nedokážou.

Snad nás bude víc a ty obrázky se stanou prostředkem k odpoutání se od všemožně dotírající reality a umožní příjemcům spatřit svět v trochu lepším světle. Jak hlásají média ústy celebrit zahalených v rouškách, zvládneme to, tak proč se občas nezastavit, přestat dumat nad slevami toaletního papíru a svým přerostlým účesem a neudělat něco pro druhé? Věřím, že mnoho z vás, čtenářů, dospělo také k tomuto závěru a pomáháte. Je to hezký pocit, že?

Eliška Kuhajdíková, kvarta