Úvod » Aktuality » Nejen Británie, ale též Německo

Nejen Británie, ale též Německo

Ve stejnou dobu jako studenti angličtiny vyjeli do ciziny i naši němčináři – do Berlína. Ubytováni nebyli v rodinách, ale v hostelu v bezprostřední blízkosti bývalé hranice mezi východním a západním Berlínem. Studentka Veronika říká, že šlo o průměrnou ubytovnu se šesti – až osmilůžkovými pokoji, ale s výborným jídlem! Hostel se nachází u tzv. Czechpoint Charlie – to byl snad nejznámější berlínský přechod mezi Západem a Východem. Uprostřed ulice je tam vytvořen ostrůvek, na němž stojí dva vojáci – jako připomínka kdysi rozděleného města. S těmi vojáky se lze i vyfotit.

Všichni víme, že na podzim 1989 padla Berlínská zeď, ale její části nechali Němci stát jako připomínku železné opony. Člověku se uleví, když se už může usmívat malůvkám na těch betonových zbytcích. Říká se tomu East Side Gallery. Některé výtvory jsou laické, jiné od skutečných výtvarníků. Asi nejznámější je ten, který zobrazuje objímající se politiky – symboly totalitní, předrevoluční éry – sovětského vůdce Brežněva a nejvyššího představitele NDR Honeckera. Patří jim to – na betonu, pod širým nebem, živlům napospas.

Studenti navštívili tradiční a typická místa v Berlíně. Vystoupali do kopule Reichstagu (Říšského sněmu) a obdivovali výhledy na ohromné město. Fotografovali se u Brandenburské brány, na Alexandrově náměstí nakupovali v obchodním domě Primark dárky a z otáčivé restaurace televizní věže pozorovali velkoměstské hemžení. Navštívili muzea vedle Humboldtovy univerzity a také bunkr, poslední sídlo Adolfa Hitlera na konci války. Poblíž bunkru se nacházejí betonové kvádry různých velikostí – symbolický památník obětem koncentračních táborů, hlavně evropským židům. Děti mezi nimi běhají a hrají si, všude okolo jsou krámky a kavárny – život zvítězil. K příjemným zážitkům patří hodinová plavba lodí po Sprévě, procházka po hlavní ulici bývalého západního Berlína Kurfürstendamm nebo výlet do blízkého města Postupimi, kde studenti obdivovali zámek Sanssouci a zámecký park.

Na rozdíl od angličtinářů, kteří měli vyučování dopoledne, chodili němčináři do školy od 15:00 do 18:15 hod. Studentka Veronika i paní kolegyně Ducháčová, která byla ve výuce přítomna, říkají, že měli vynikající učitelku, která komunikovala se studenty německy i anglicky. Mluvili o Berlíně, popisovali cesty po mapě, procvičovali i mluvnici, zvláště minulé časy, pracovali s interaktivní tabulí a s videoprogramy. Stejně skvělý jako paní učitelka byl i český průvodce pan Vavřík, který v autobuse i na místě komentoval památky, podle studentů velmi zajímavě. Na rozdíl od Anglie vládlo v Německu přívětivé počasí, bez deště. „Účastníci zájezdu“ měli štěstí na učitelku, na průvodce, na počasí, zkrátka na všechno. Jsou doma a vyprávějí ostatním o týdnu v Berlíně.

 Jitka Trefilová