Dne 6. září 2012 se v prostorách Senátu Parlamentu ČR konala konference Tomáš Garrigue Masaryk v roce 2012. Program měl v 10:00 zahájit Vladimír Špidla, poradce předsedy Senátu Parlamentu České republiky, avšak kvůli problémům se vstupním zařízením do budovy byl začátek asi o půl hodiny odložen.
První dopolední přednáška, jejímž autorem byl prof. Jacques Rupnik, měla titul „Masaryk a Havel: intelektuál a moc“. Život TGM v ní byl rozdělen na tři hlavní etapy, ne nepodobné životním etapám Václava Havla. Na několika příkladech byla ukázána analogie mezi oběma prezidenty: oba nastoupili do úřadu v době globálního nástupu demokracie, legitimitu obou prezidentů ukazovala především široká mezinárodní podpora, konečně i koncepce antipolitiky je společná pro oba. Jistě jsou mezi těmito státníky i některé rozdíly, tyto však pramení většinou pouze z kontextu doby; myšlenkově byl totiž Havel částečně ovlivněn prof. Janem Patočkou, kterého významně ovlivnil právě T. G. Masaryk. Tato velice zajímavá přednáška jistě byla vynikajícím představením Masarykovy osobnosti pro publikum v hlavním sále Senátu, který byl zcela zaplněn.
Druhou přednášku pronesl prof. Václav Bělohradský. Název zněl „Masarykův politický narativ: zbylo z něj něco?“. Prvním narativem byla Mnichovská dohoda – obětování demokratického státu – a jednání v Jaltě, které vneslo do politiky značně neetický přístup, tedy přesný opak přístupu, jehož zastáncem byl právě Masaryk. Druhým narativem bylo Pražské jaro, které bylo představeno z pohledu prof. Patočky a Milana Kundery. Narativem třetím byl zájem Západu o střední Evropu. Aby však nebyl pohled na Masaryka příliš černobílý, byly také ukázány některé jeho omyly, kvůli kterým jeho filozofie zůstala před branami 20. století. I tato přednáška byla velmi poutavá a nabízela mnoho podnětů k diskusi.
Na konci dopoledního bloku vystoupil prof. Jan Zouhar se svojí přednáškou na téma „Návraty k Masarykovi: 1945, 1968, 1989“. Tento příspěvek ukazoval především proměnu názorů a různorodost pohledů na Masarykovu osobnost z hlediska historických období a změn vládnoucího režimu. Pojmenovávání ulic po Masarykovi a jejich následné přejmenovávání, budování a odstraňování pomníků TGM bylo jedním z nejkřiklavějších projevů změn názoru na prvního československého prezidenta. Pro zakončení dopoledního „představení“ byla přednáška vynikajícího řečníka prof. Zouhara skvělou volbou, protože jeho rétorika dokázala udržet v bdělém stavu i posluchače, kteří po dvou hodinách přednášek byli poněkud unaveni.
Poté následovala živá diskuse, ve které mohl kdokoli z publika položit dotaz některému z přednášejících. Otázek se sešlo velké množství, některé z nich téměř dosáhly na pětiminutový limit pro jednotlivé dotazy. Avšak, nebo spíše právě proto, vyšlo z diskuse i mnoho zajímavých námětů a doporučení, jakým směrem namířit další výzkum v oblasti díla TGM.
Dalším bodem programu byl samozřejmě oběd, který byl servírován v jednom z bočních sálů. Dostali jsme kuřecí směs s rýží, k pití jsme si mohli vybrat pivo, džus či limonádu. I při obědě v historických prostorách Senátu se vedla čilá neformální diskuse u každého stolu.
Odpolední diskusní panel zahájil doc. Zdeněk Novotný svou přednáškou o Masarykovi s názvem „Filozof jdoucí proti proudu“, která však byla podle mého názoru až příliš věnována osobě Davida Huma, jehož dílem se Zdeněk Novotný dlouhodobě zabývá. Dalším vystoupením byla přednáška doc. Jany Čechurové nazvaná „T. G. Masaryk a pravice“, ve které byl ukázán Masarykův vliv na různé politické strany (především na Lidovou demokracii).
Třetí odpolední přednáškou byl strhující referát doc. Stanislava Balíka s titulem „TGM a český antiklerikalismus“, který ukázal, že v Československu byl antiklerikalismus především antikatolicismem. Masaryk však nekritizoval pouze katolíky, nýbrž i protestanty; otázku církví řešil především z pohledu filozofického. Přestože se stavěl proti církvím (dokonce byl kvůli některým antiklerikálním výrokům i před soudem, nikdy ale nebyl odsouzen), nikdy se nestavěl proti náboženství!
Posledním příspěvkem byla interaktivní prezentace prof. Ivana Šedivého, která byla pojmenována „Mýtus T. G. Masaryk“, ale ta mne příliš nezaujala.
Po skončení odpoledního cyklu přednášek následovala opět diskuse k jednotlivým přednáškám i všeobecná diskuse nad osobností a dílem TGM.
Celá tato konference byla zcela jistě velmi přínosná, jen škoda, že na ní nebylo více středoškoláků, kteří by si takto mohli rozšířit své znalosti historie silně nad rámec toho, co se vyučuje na gymnáziích.
Jan Škrabka, student oktávy
