Úvod » Prezentace předmětů » Chemie » Jiné » Dreamers aneb „hudba je univerzální řeč lidstva“ …

Dreamers aneb „hudba je univerzální řeč lidstva“ …


… jak kdysi napsal americký básník Henry Wadsworth Longfellow (1807-1882). A nutno dodat, že tato slova platí stále. Dreamers to ví asi nejlépe. Už na  Majáles 2016 jsme se setkali s našimi hosty z Polských Ziębic. Tam jsme „upekli“ společné setkání i v Polsku. Byli jsme pozváni na oplátku, protože naše setkávání trvá již 16 let. Někdy se uskuteční výměnné pobyty, někdy sportovní klání a tentokrát to bylo kamarádství na poli hudebním. Vyrazili jsme mikrobusem 7. 10. 2016 s nejvěrnějšími příznivci kapely a těšili se na bohatý program, který pro nás hostitelé připravili. Hned po příjezdu jsme protáhli naši cestu do Henrykówa. Je to polský klášter s dosud funkční klášterní školou, kde se zastavují arcibiskupové, kardinálové „a též papež“ (malý pokus o rým, čtenář zajisté promine …). Kromě toho zde byla napsána do místního kodexu první věta v polštině. Co na tom, že ji řekl původem Čech a zapsal Němec. Dřív to tak asi prostě bylo … http://www.polskodnes.cz/aktuality/ted-budu-brousit-a-ty-zajdi-pro-pivo/ V každém případě je Henryków krásná barokní stavba s úžasným mobiliářem v jednotlivých salonech. A představa, že se v takovém prostředí žáci běžně učí a skládají maturity, je pro mě hodně zajímavá. Asi to zavazuje i k tomu aby neprobíhala řízená i neřízená demolice nábytku školy za účelem jakési zvrhlé kratochvíle. Nicméně po prohlídce kláštera jsme se vrátili do Ziębic a po malém pohoštění a prohlídce školy jsme se vydali zvučit. Sice nebyl zvuk takový komfort, jaký poskytl Zdenda Blahovec v rámci Majáles nebo nám vytváří Béda Šturm na Múzování, ale bylo to slušné a všechny výstupy si našly své vstupy nebo obráceně a tím pádem se mohlo začít. Ještě s dalšími třemi polskými skupinami či umělci, včetně metalových Sanctum, zahráli Dreamers slušný koncert v renesančními freskami vyzdobené aule školy a bylo plno. Takže „u nás dobrá“. Nahrávku jsem pořídil, fotky nafotil. Po koncertu jsme se šli najíst a pak navštívili muzeum domácích potřeb v Městském muzeu v Ziębicích a pak se vydali domů. Dorazili jsme večer a měli pocit, že to bylo fajn a máme další hudební zkušenost. Škoda, že se neúprosně blíží maturity a část muzikantů se odebere do „vysokoškolských lovišť“ a klubů. Ale nezoufáme. Protože jsem měl možnost suplovat hudební výchovu v 1. ročnících, tak jsem si naše nové a staronové žáky poslechl a myslím, že máme z čeho brát. Tak doufejme, že jak platilo dosud: „čert a Dreamers nikdy nespí !“ a ani se jít spát nechystají.  
 Foto P.Šimek

P1120099