V polovině března se vypravila skupina našich studentů pod vedením paní Mgr. Jaroslavy Budinské na cestu do Anglie. Po jednodenní zastávce v Belgii se přepravili na ostrovy. Idea celého zájezdu by se dala pojmenovat „Po stopách britské historie“. Studenti mapovali místa spojená s pravěkem, s římským obdobím a přes středověké památky dospěli až po nejmodernější stavby současnosti. Co tedy konkrétně viděli?
Kamenný útvar Stonehenge je dodnes opředen tajemstvím svého vzniku a účelu, k němuž byl vybudován. K dalším památkám tohoto charakteru patří Silbury Hill, kopec, který byl v dávné minulosti uměle vytvořen, ale nikdo zatím spolehlivě neodhalil jeho původ. Některé hypotézy se kloní i k názoru, že byl vystavěn v době, kdy vznikaly egyptské pyramidy, že autoři pocházejí právě z Egypta a zanechali tu důkazy svých schopností. Z doby pravěku pochází magické místo Avebury. Kdo věří v magickou sílu menhirů, může zde načerpat atmosféru tajemna, nadpřirozena, snad i působení mimozemských civilizací, neboť zde jsou k vidění velice často kruhy v obilí. Dále studenti navštívili Bath. Jako spousta dalších měst Británie je Bath spojeno s Římany, kteří znali a využívali zdejší léčivé prameny. Římské lázně jsou jedním z magnetů pro návštěvníky města. Windsor Castle je největší obývaný středověký hrad a královská rezidence. Byl postaven v 11.století Vilémem Dobyvatelem. Londýn pak nabídl rekapitulaci všech historických období a stylů: zbytky římské zdi, Tower, Westminster, nejmodernější stavby – Shard (nejvyšší budova Londýna), London Eye. Skvělým zážitkem byla plavba po Temži. Z lodi byl k vidění nádherný mix historických staveb s moderními.
Požádala jsem dvě studentky z 1.A, účastnice zájezdu, aby popsaly své největší zážitky a dojmy. Všechny poznatky z těch úžasných míst, kudy kráčela historie, budou jistě využity v hodinách angličtiny, nicméně oslovené dívky nám přiblížily spíše návštěvu turisticky vděčných atrakcí.
Martina Slánská píše:
Mým největším zážitkem bylo proslulé London Eye. Po zakoupení lístků jsme navštívili 4D kino, kde jsme zhlédli krátké video, doprovázené nejen zvukovými, ale i vizuálními efekty, o tomto největším vyhlídkovém kole v Evropě. Poté už jsme se vydali na samotné „Oko Londýna“. Po čekání v nekonečné frontě jsme všichni úspěšně prošli kontrolou a mohli nastoupit do kabinek, kam se nás vešlo 25. A už jsme stoupali vzhůru! Tento „výlet“ není pro slabé žaludky. Vždyť dívat se ze 135 metrů dolů na zem, kde vidíme lidi pouze jako černé tečky, není lehké. Ale za ten zážitek a výhled to opravdu stojí. Rozhled je odtud krásný. Je to jako mít na dlani celý Londýn. Nejblíže jsme mohli rozpoznat slavný Big Ben nebo budovu ministerstva obrany. Pod nohama nám tekla řeka Temže, po které jezdila místí lodní hromadná doprava. Cesta trvala 30 minut a před koncem nás vyfotil automatický fotoaparát. Fotku jsme si poté mohli zakoupit v obchodě vedle London Eye. Z celého zájezdu jsme si všichni odnesli spoustu krásných zážitků, které nám zůstanou do konce našich životů v paměti.
Klára Exnarová se zase nejvíce těšila na Muzeum Madam Tussaud.
Přibližně v polovině pobytu nastal den „D“. Po zakoupení lístků jsme museli čekat opravdu dlouho frontu, kterou jsme si zpříjemňovali focením muzea zvenku. Když na nás konečně došla řada, vystoupali jsme po schodech nahoru a mohli se začít kochat krásou voskových figurín, které vypadaly opravdu jako živé. Kdybych nevěděla, že to jsou voskové figuríny, myslela bych si, že postavy jsou vážně živé, neboť provedení figurín bylo perfektní. Mohli jsme pozorovat slavné obličeje celebrit zblízka. Mohli jsme se s nimi i vyfotit. Díky tomu se mohu vychloubat, že mám fotku například s Angelinou Jolie, Bradem Pittem, Cristianem Ronaldem či se samotnou královnou Alžbětou II. Po tomto neskutečném zážitku jsme zamířili dolů po schodech, které nás zavedly do tmavé místnosti, jež budila hrůzostrašný dojem. Znovu jsme vystáli frontu, abychom se dostali do strašidelné části muzea. Tento prostor však nebyl vhodný pro ty, kdo jsou bojácné povahy. Bylo to opravdu příšerné, ba dokonce si myslím, že přídavné jméno „strašidelné“ nevystihuje tu hrůzu, kterou jsme museli přetrpět. Pak už nás čekala jen malá místnost, kde jsme si mohli prohlédnout výrobu figurín.
Na celý pobyt budeme s radostí a s úsměvem vzpomínat.
Upravila Jitka Trefilová
