Členové přírodovědného kroužku zaměřeného na chemii a biologii se vypravili pod vedením paní Mgr. Kateřiny Bajnárkové na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. O tom, co tam dělali, podává svéráznou zprávu studentka septimy Petra Mačková. Jelikož od mé maturity uplynulo třiačtyřicet let a úroveň tehdejší středoškolské chemie je nesrovnatelná s tou dnešní, přiznávám, že v textu nerozumím vůbec ničemu. A přitom nám Petra nabízí – dle jejích slov – skvělý návod, jak si každý může snadno laboratorně stanovit vlastní Rh faktor. (Pro jistotu – pro ty, kteří toho ze školy zapomněli ještě více než já: Rh faktor, to je to plus či mínus u krevní skupiny.)
Jitka Trefilová
V úterý 4.3. se skupina studentů z naší školy vydala na velmi zajímavou výpravu. Naším cílem byla Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Společně jsme ráno vyjeli vlakem směrem k metropoli. Čekala nás přednáška a hlavně praktický úkol, které si pro nás připravila nadějná mladá bioložka, slečna Moravcová. Našli jsme správnou budovu na Viničné, v ní tu správnou místnost, a mohli jsme začít. Nám, studentům přírodovědného kroužku, byl zadán vskutku obtížný úkol. Měli jsme stanovit, jestli naše vlastní DNA obsahuje pozitivní nebo negativní Rh faktor. A kde vzít DNA, když se v laboratořích nesmí pracovat s krví? To je velice jednoduché. Vezmete obyčejné párátko a provedete stěr ústní dutiny. V povlaku na sliznici z vnitřní strany tváře zcela jistě ulpěly některé z vašich odumřelých buněk. Právě z nich se dá při striktním dodržení postupu izolovat čistá DNA (=deoxyribonukleová kyselina, tj. nositelka genů). Odebraný vzorek vložíte do eppendorfky, což je malá plastová zkumavka s víčkem. Následuje promývací fáze, na kterou se používají promývací pufry (je to vlastně tlumivý roztok, ale tady nám pomůže z buněk promýt ven vše, co v nich nechceme mít). Následně pomocí centrifugace (=metoda oddělování směsí, kdy se vzorek roztočí na vysoké otáčky) se vlivem odstředivé síly přebytečná kapalina vytlačí ven z roztoku. Abychom nepřišli o kýžený vzorek, obsahuje tato eppendorfka křemíkovou vrstvičku, na které se nám čistá DNA usazuje a nedokáže projít dál s „nečistotami“. Postup se opakuje, až získáme skutečně malý vzorek – bavíme se o řádech mikrolitrů. Tento doplníme nukleotidy a polymerázou, což jsou látky nezbytné k replikaci DNA. Takto nastavený roztok vložíme na hodinu do přístroje, který pomůže vlastnímu namnožení se. Výslednou kapičku naší DNA obarvíme a kápneme do jamky v gelu, ve kterém probíhá elektrolýza. Teď už stačí jen chvilku počkat a pak si na gel posvítit UV světlem. Zobrazí se určité „proužky“. Najdete-li mezi nimi antigen D, jste Rh+. Tuto informaci si samozřejmě můžete přečíst třeba ve svém očkovacím průkazu, ale není nad ověřování si informací po svém. Tato poměrně náročná práce byla doprovázena srozumitelným výkladem.
Ti nešťastníci, kteří na začátku nepřitlačili na párátko, po hodinách práce zjistili, že pokus se jim nezdařil. To skutečně zamrzí, ale jako přínos bereme i to, že jsme si mohli vyzkoušet práci ve vysokoškolské laboratoři, naučili se zacházet s profesionálním vybavením a celý den si v přátelském duchu užili.
Děkujeme paní Mgr. Bajnárkové za doprovod a neustálé fotografování a taky Univerzitě Karlově za to, že nás tak vlídně přijala.
Za studenty Petra Mačková, septima
P. S. Co k tomu dodat? Chcete rozumět biologii a chemii? Chcete si prakticky ověřovat poznatky v laboratořích s velmi slušným vybavením? Chcete jezdit na zajímavé přírodovědné exkurze – i vícedenní pobyty? Pojďte k nám! Umíme to.
Jitka Trefilová
