Družební styky“ Jaroměř – Halberstadt existují již téměř třicet let! Vznikly ještě za Československa a NDR, přežily revoluční vlnu v roce 1989 a bez problémů se rozvíjely dále. A tak jsme se v neděli 22. března po roce opět setkali s našimi německými přáteli z gymnázia Martineum v Halberstadtu. Náš program na následující týden byl velice nabitý.

Němečtí studenti byli v pondělí dopoledne přivítáni ředitelem naší školy panem Hübnerem, starostou města Jaroměř panem Klepsou a poté navštívili chloubu jaroměřské architektury – kostel sv. Mikuláše. Prohlídku vedl již tradičně skvělý průvodce pan Jan Kočí, absolvent našeho gymnázia. Vybaven perfektní němčinou uchvátí vždy návštěvníky nejen znalostmi historie chrámu, ale i hrou na kostelní varhany a ukázkou pověstných mumií.

Pro nás – studenty hostící školy – začal program s našimi německými kamarády až po obědě, kdy jsme vyrazili směrem k josefovské pevnosti, abychom se i s německými hosty podělili o tuto jedinečnou kulturně-historickou památku. Všem se prohlídka jak podzemí, tak interiérů Bastionu I. líbila, a tak jsme s úsměvy na rtech a plni očekávání, co přijde dál, mohli pokračovat k hlavnímu pondělnímu cíli, a sice ke zcela nové observatoři v Hradci Králové.
Ne každé české město má vlastní hvězdárnu, stejně tak je tomu i v Německu. Proto se spousta studentů z řad českých i německých s nadšením pustila do objevování nových interiérů hvězdárny. Program nám nabídl zhruba hodinovou přednášku v nedávno otevřeném digitálním planetáriu.  Díky některým vizuálním efektům nám mnohdy údivem vstávaly vlasy na hlavě. Následoval zajímavý a poutavý dokument z dílny jedné z amerických univerzit, který nám osvěžil a někdy i prohloubil školní znalosti astronomie. Po této jedinečné zkušenosti s moderním vybavením hvězdárny jsme se vydali do již poněkud starší, přesto stále důležité části komplexu observatoře, do kupole s teleskopem. Zde nám bylo na zeď pomocí teleskopu promítnuto Slunce a objevili jsme, že i ve dne není obloha „žádná nuda“. Pevně věřím, že pro všechny byla tato návštěva hradecké hvězdárny zábavná i přínosná.
Pro nás „Jaroměřáky“ obvykle končí většina výjezdů do Hradce Králové v obchodním centru Futurum. Ani tento česko-německý výlet nebyl výjimkou. Po „zakotvení“ autobusu na parkovišti se děvčata ihned rozletěla do módních butiků, my chlapci (a páni, nesmíme zapomínat na našeho bodrého německého řidiče) jsme tíhli spíše k prodejnám počítačových her nebo k obvyklému Tescu.
Již silně znaveni poměrně rozsáhlým programem jsme se navrátili do naší „vlajkové lodi“ a pomalým tempem jsme vyjeli zpět směrem k Jaroměři. Po návratu ke škole si nás gymnazisty (jak české, tak německé) vyzvedly naše rodiny a všichni jsme se vydali domů odpočívat.

Otakar Flégr, sexta

Upravila Jitka Trefilová

Návštěva Prahy

V týdenní programové nabídce nemohla chybět návštěva Prahy. A tak ve čtvrtek ráno vyrazil česko-německý autobus do našeho hlavního města. Cesta sice trvala asi dvě hodiny, ale nudná, jak by si někdo mohl myslet, určitě nebyla. Řidič pouštěl německé písničky, a kdo uměl text, tak zpíval, a kdo ne, aspoň tleskal do rytmu. Pobyt v Praze jsme zahájili atraktivní projížďkou po Vltavě  v lodičkách, kde jsme jako pozornost dostali nanuk a kelímek s poděbradkou. Říká se tomu „pražské Benátky“. Poté následovala prohlídka muzea Karlova mostu, kde nám byl přidělen sympatický mladý průvodce. Jeho znalost cizích jazyků byla velmi rozmanitá, a tak se čeští i němečtí studenti dohodli na výkladu v angličtině. Prohlídku jsme ukončili společnou fotkou před Karlovým mostem, přes který jsme se vydali na další toulky Prahou. Naši němečtí kamarádi neprojevili velký zájem o dlouhé chození, tak jsme je procházkou dovedli na Václavské náměstí. Tam jsme dostali tři hodiny rozchod a každý šel tam, kam ho to nejvíce táhlo. Vítězily obchody s oblečením, suvenýry nebo jídlo. Přestože jsme většinou měli zabalené svačinky z domu, naši přátelé se neošidili o ochutnávku českých pochutin. Ať už to byl langoš, bramborové lupínky, trdelník nebo lázeňské oplatky, všechno jim velice chutnalo.

I když se počasí s blížícím se večerem začalo kazit, nálada zůstala veselá. Na zpáteční cestě se nám dokonce podařilo naše německé „sourozence“ naučit několika základním českým slovům. Všichni jsme domů přijeli nadšeni a doufáme, že příští rok si to užijeme stejně jako  letos – pro změnu zase v Halberstadtu.

Lucie Čechová, kvinta

Upravila Jitka Trefilová